Tak jsme se zase setkali. S různými sbory z různých končin diecéze. Že by to v nikom nezanechalo žádný hlubší dojem, takže se k tématu ještě nevyjádřil? Bylo to vážně zajímavé sledovat defilé větších i menších sborů nejrůznějších věkových kategorií i rozdílné úrovně. Škoda, že některé sbory zpívaly až od hlavního oltáře, nebylo je skoro slyšet, protože to shodou okolností byly zrovna ty menší. Zpívat z kůru také není ideální, člověk si říká :"Už je konec skladby nebo ne? Mám už tleskat, nebo si počkám?" A tak se občas netleskalo, i když bylo čemu.
Seděly jsme v lavici čtyři ženské (hlasy) a komentovaly si pro sebe více i méně podařené výkony našich kolegů. Došlo samozřejmě i na vážnější témata, jako například oblečení. Když se již před více lety konalo setkání v Plzni u Františkánů, vynikl mezi všemi sbor Fontána z Mariánských Lázní, nejenom svým zpěvem, ale i slušivými šálami kolem krku. Byla to v té době trochu rarita. Proto jsem s mírným pobavením sledovala jejich letošní následovníky, střídaly se šály duhové, modré, bílé i aktuálně oranžové. Bylo mi Fontány trochu líto, že už bude vynikat pouze ve zpěvu, ale převezli mě! Vyměnili šály za obleky! Fialové, slušivé, pěkného střihu (na rozdíl od jiného sboru, který si oblékl šedivé deky pravděpodobně indiánského původu). A tak jsme se po sobě kriticky podívaly, my čtyři ženské. Měly jsme být v černo-bílém, no, spíše jsme byli všichni tak trochu v černém (alespoň podle fotek z vystoupení). Co naplat, stejnokroje v našem sboru asi nikdy neprojdou, šály už jsou taky profláklé, deky jsou sice praktické, ale také už ne originální. A tak jsme se shodly, že jediným řešením, jak se natrvalo zapsat do povědomí veřejnosti, by byl zlatý přeliv (v upomínku na pět zlatých hvězd sv. Jana, jenž je naším patronem), a to i u členů méně vlasatých. Druhou možností je, že bychom stále vynikali svým zpěvem tak, že to samo o sobě bude nezapomenutelné. Naštěstí jsme ani letošní vystoupení nezvorali, takže na zlato nejspíš zapomeneme. Škoda.
Co tedy říci o jubilejním setkání sborů? Program byl pestrý, uvádění sborů pěkné (až na tu latinskou výslovnost!), oběd chutný (chtělo by to nějakou zeleninu), účast hojná, závěrečný koncert velkolepý (prý se tak aspoň posluchačům jevil).
A že jsem napsala málo o zpívání? Vždyť jste to všichni slyšeli, tak něco napiště. NAZDAR.

Ivana Veronika


Desáté setkání chrámových sborů plzeňské diecéze se konalo 11.října v katedrále. Sjelo se a sešlo se devatenáct sborů; když jsme se v sobotu ráno všichni setkali, abychom nacvičili společný koncert na večer, skoro jsme se do prostoru za oltářem nevešli. Zkouška byla mírně dobrodružná-každou skladbu dirigoval jiný sbormistr, takže o překvapení nebyla nouze. Po obědě (na biskupství nebo z vlastních zdrojů) začala vystoupení jednotlivých sborů. Ještě jsme naposledy vyzkoušeli už téměř dokonalé čtyři skladby a nastoupili před zaplněnou katedrálu...A Toník se na konci tvářil radostně a spokojeně...
Čas do společného koncertu jsme strávili různě (např. kafe a teplo na biskupství, úprk domů, kontrola stavu rodiny a zpět, zpěvy a zima v katedrále). Večerní koncert byl pro mě největší zážitek: je nás spousta a všem nám zpívání dělá radost. Tak zase za rok.

Lenka D.

A tady je program celého setkání.